Adam Schröder, německý antifašista, vzpomíná III

CHVILENKA NADĚJE

"Tanky, české tanky, mnoho českých tanků jede", bylo slyšet, většinou se strachem, ale také s pocitem úlevy a radosti. Zbabělé krysy, černokošiláči a podvodníci utíkali a na bavorské straně, strachy podělali celé okolí.

Na liduprázdném náměstí zastavil československý tančík. Druhý zůstal u brány zámku. Hezký mladý poručík vystoupil a přišel k nám do konzumu. Chtěl volat do Chebu. Nešlo to. Povzdechl si: "To je k zbláznění, hlídky na Sorkově hlásily, že v Libé se celou noc střílelo, že je zde mnoho členů freikorpsu, ale i Finanční stráže a Rudé obrany i četníci. My máme rozkaz napochodovat, ale nestřílet na fašisty. Ve všech kasárnách v Chebu je pobouření. Vojáci chtějí bránit vlast." Náš poručík i my jsme začali vzlykat. "Zrada pane poručíku?" "Ano. Zařiďte se podle toho a nebraňte se!"

Řekli jsme mu vše, co jsme věděli a co jsme zažili. Nechali jsme jej přečíst ultimatum, četl i zachycenou zprávu říšského rozhlasu z 20. září. Prosil nás, abychom mu ty originály půjčili, že je zítra vrátí. Bohužel, už nikdy jsme je neviděli. Rozloučení bylo velmi smutné. Tank odjížděl směrem k Chebu. Dívali jsme se za ním a cítili, tak jako nikdy, co přijde. Bylo nám, jako když už teď, stojíme s rukama vzhůru.

Přiběhl mezi nás předseda závodní rady české henleinovské stavitelské firmy Havlík a Nappert, nacista. Chebským nářečím začal modlitbu: "Pane bože, zařiď, aby zase přišli naši bojovníci za svobodu a už sem nikdy nepřijely české tanky. Pane bože, dopomoz nám k tomu, abychom se brzy setkali s bojovníky z Plattenberku." Zdviženými prsty přísahal věrnost těm dvěma sviním, Hitlerovi a .Henleinovi. Když odcházel, padaly na něho vlajky s hákovými kříži, hakenkrajce i všechny obrazy fürerů, které dosud visely na náměstí. Nikdo nechtěl nic mít se zbabělci, kteří utekli před jedním tančíkem. Ba ani veliký nacista, církevní představený, farář Moric Stäippel, který jako první, se svojí Johanou, vystrčil vlajku s hákovým křížem z věže kostela a nyní ji rychle sundal a kamsi dobře schoval.

INVAZE SS

Druhého dne, tedy 23. září, přicházela z našeho sousedství, od Selbu vůdcova pomoc. Plni nadšení pochodovali hrdinové, kteří se včera podělali, před československými tančíky, pod ochranou SS. S nimi však šli i příslušníci československé Finanční stráže se zbraněmi.

Na náměstí zazněl povel "stát!". Z řady vystoupil finanční respicient Hájek a zavelel: "V kozly zbraň!" Pušky pomalu byly spojovány v známé trojice. Hájek poděkoval oddělení za věrnost a obrátil se k obyvatelstvu: "Moji milí, zde shromáždění českoslovenští státní spoluobčané, my, vaše oddělení Finanční stráže, jsme byli minulou noc, v lese na hranici obklíčeni přesilou freikorpsu a jednotkami SS. Jelikož nám není známo, že byla vypovězena válka, bránili jsme se kategoricky a tázali jsme se jejich velitele, co to má znamenat. Ten nám sdělil, že je to podle mezinárodní úmluvy. Ale ani o tom nám není nic známo, tak jsme se nadále bránili odevzdat zbraně. Chtěl jsem zabránit krveprolití, tak jsem svolil a dal své skupině rozkaz odpochodovat. Nyní, když vidím přesilu, dáváme k dispozici naše zbraně, abychom zabránili nejhoršímu." Poté zavelel: "Vystoupit od zbraní!" Nato financové museli v doprovodu ordnerů odpochodovat, beze zbraní na nádvoří hradu. Za nimi šly velké jednotky SS a jiných druhů zbraní.

Byl jsem vyzván starostou Grünerem: "Chceš-li si zachránit život a životy tvých přátel, kup ihned dvacet lahví kořalky a vlastnoručně je rozdej mezi pochodující SS!"

Každá jiná rada byla zbytečná. Spočítal jsem si, že u milovaného vůdce má lidský život cenu nejvýše 20 feniků a proto jsem si nechal v naší Svépomoci dát požadovanou kořalku a rozdával ji, za nepopsatelného jásotu nacistů, mezi naše i říšské vrahy. Zatím co jsem rozdával, z nádvoří hradu vyprovázeli naši Finanční stráž ranami pažeb, pendreků a kopanci a s nimi i další soudruhy, do blízkého nacistického sídla Hohenberg a tam je pozavírali do hradních sklepů, než je odvezli do německých koncentráků a věznic, byli našimi tamějšími přáteli dostatečně zásobováni stravou, která jim byla podávána dírami v sklepních zdech.